The City That Uncovered a River

In the middle of Seoul, there is a river that spent half a century in the dark. The Cheonggyecheon stream once ran openly through the heart of the city, but in the decades after the war it became polluted and crowded with shacks, so the city buried it. Concrete went over the water, and by the 1970s an elevated highway roared above the concrete. The river became a rumour underneath the traffic.

Uprostřed Soulu leží řeka, která strávila půl století ve tmě. Cheonggyecheon kdysi protékala otevřeně srdcem města, ale v desetiletích po válce se znečistila a zarostla chatrčemi, a tak ji město zasypalo. Nad vodu se dostal beton a do sedmdesátých let nad betonem hřměla nadzemní dálnice. Řeka se stala pověstí pod dopravním ruchem.

Then, in 2003, Seoul did something that seemed almost backwards: it began demolishing the highway to dig the river back out. Engineers removed the roads, restored almost six kilometres of the stream, and built walkways, stepping stones, and bridges along the banks. Critics said the city was destroying useful infrastructure for a decoration. The project pressed on anyway, and the stream reopened in 2005.

Pak, v roce dva tisíce tři, udělal Soul něco, co působilo téměř pozpátku: začal dálnici bourat, aby řeku znovu vykopal. Inženýři odstranili silnice, obnovili téměř šest kilometrů toku a podél břehů postavili chodníky, kamenné stupně a mosty. Kritici tvrdili, že město ničí užitečnou infrastrukturu kvůli dekoraci. Projekt přesto pokračoval a tok se znovu otevřel v roce dva tisíce pět.

The results surprised even the optimists. Fish, birds, and insects returned to water that had not seen sunlight in fifty years. Summer temperatures along the stream measured several degrees cooler than on the parallel roads nearby, a natural air conditioner running through the densest part of the city. Today millions of people walk the banks every year, many of them too young to remember that their favourite place in Seoul was once the underside of a highway.

Výsledky překvapily i optimisty. Ryby, ptáci a hmyz se vrátili do vody, která padesát let neviděla sluneční svit. Letní teploty podél potoka byly naměřeny o několik stupňů nižší než na souběžných silnicích poblíž, přirozená klimatizace probíhající tím nejhustším místem města. Dnes tu ročně projdou miliony lidí, mnozí z nich příliš mladí na to, aby si pamatovali, že jejich oblíbené místo v Soulu bývalo spodkem dálnice.