Ten Kilometres Up

Look out of a plane window during a long flight and the world is ten kilometres below you. Planes do not fly that high to enjoy the view. They do it because the air up there is thin, and thin air is cheap to fly through.

Podívej se z okna letadla během dlouhého letu a svět je deset kilometrů pod tebou. Letadla nelétají tak vysoko kvůli výhledu. Dělají to proto, že vzduch tam nahoře je řídký, a řídkým vzduchem se levně letí.

Near the ground, air is thick. A plane pushing through thick air is like a swimmer pushing through water: every metre costs energy. Ten kilometres up, the air is several times thinner. The plane slips through it with much less resistance, so the engines burn far less fuel to keep the same speed. The thin air has a second gift: most clouds, storms, and bumpy weather live below that height, so the ride is smoother too.

Blízko země je vzduch hustý. Letadlo probíjející se hustým vzduchem je jako plavec probíjející se vodou: každý metr stojí energii. Deset kilometrů nahoře je vzduch několikrát řidší. Letadlo jím proklouzne s mnohem menším odporem, takže motory spálí mnohem méně paliva, aby udržely stejnou rychlost. Řídký vzduch má i druhý dar: většina mraků, bouří a hrbolatého počasí se drží pod touto výškou, takže je i let hladší.

There is a limit, of course. Too high, and the air becomes too thin for the wings to hold the plane up, and too thin for the engines to breathe. So airlines aim for the sweet spot, usually between ten and twelve kilometres. High enough to save fuel, low enough to keep flying. That is the quiet calculation happening every time your seatbelt sign turns off.

Má to samozřejmě i limit. Příliš vysoko a vzduch je už příliš řídký na to, aby křídla udržela letadlo ve vzduchu, a příliš řídký na to, aby motory mohly dýchat. Letecké společnosti proto míří na ideální místo, obvykle mezi deseti a dvanácti kilometry. Dost vysoko na úsporu paliva, dost nízko na udržení letu. To je tichý výpočet, který probíhá pokaždé, když ti zhasne světlo bezpečnostních pásů.