The Birch Forests

On the second morning, the train was already four hundred kilometres east of Moscow. Polly woke up on the small folding table. The light through the window was the soft grey of a northern summer morning. Galina, the older woman, was already drinking tea from a glass in a metal holder.

Druhého rána byl vlak už čtyři sta kilometrů východně od Moskvy. Polly se probudila na malém skládacím stolku. Světlo za oknem bylo měkké šedé, jako letní ráno na severu. Galina, starší žena, už pila čaj ze sklenice v kovovém držáku.

"Birches," she said.

"Břízy," řekla.

Polly looked. Outside, white-trunked trees were running past at sixty kilometres an hour. They were everywhere. They went on. They were not in groves or clearings. They were the entire landscape.

Polly se podívala. Venku ubíhaly stromy s bílou kůrou rychlostí šedesát kilometrů za hodinu. Byly všude. Pokračovaly dál. Nebyly v hájích ani mýtinách. Byly celou krajinou.

This was the western edge of the Russian birch belt. White birch has the widest natural range of any deciduous tree on Earth. It grows where almost nothing else will. It is the tree that says: there has been a fire here, or, there will be a forest here, but I am here first.

Tohle byl západní okraj ruského březového pásu. Bříza bělokorá má nejširší přirozený výskyt ze všech listnatých stromů na Zemi. Roste tam, kde skoro nic jiného neroste. Je to strom, který říká: tady byl požár, nebo, tady bude les, ale já jsem tu první.

The young man with the laptop, whose name turned out to be Pavel, looked up. "You are the parrot," he said in flat English. "I noticed." He went back to typing.

Mladý muž s laptopem, jehož jméno se ukázalo být Pavel, vzhlédl. "Ty jsi papoušek," řekl plochou angličtinou. "Všiml jsem si." Vrátil se k psaní.

Galina poured a second glass of tea and offered it to Polly. It was the colour of amber. A thin slice of lemon floated on top. The samovar at the end of the carriage had been running for twelve hours straight.

Galina nalila druhou sklenici čaje a nabídla ji Polly. Byla barvy jantaru. Na povrchu plátek citronu. Samovar na konci vozu běžel už dvanáct hodin v kuse.

Polly drank a sip carefully off the edge of the glass. It was very hot and very sweet.

Polly opatrně usrkla z okraje sklenice. Byl velmi horký a velmi sladký.

"The longest part of this trip is the trees," Galina said. "People do not understand this until they ride it. You sit in a train for six days and you look out at trees. There is no end to them."

"Nejdelší část této cesty jsou stromy," řekla Galina. "Lidé to nechápou, dokud to neprojedou. Sedíte ve vlaku šest dní a díváte se na stromy. Nemají konec."

The taiga begins past the Volga. About forty percent of Russia's land area is taiga. The country contains roughly twenty percent of all the world's standing forest.

Za Volhou začíná tajga. Asi čtyřicet procent rozlohy Ruska je tajga. Země obsahuje zhruba dvacet procent všech světových lesů.

Polly drank a second sip. Pavel typed. Galina returned to her book. Outside, four hundred kilometres slid past as if it were one continuous birch.

Polly si dala druhý doušek. Pavel psal. Galina se vrátila ke své knize. Venku ubíhalo čtyři sta kilometrů, jako by to byla jedna souvislá bříza.