Yaroslavsky Station

Yaroslavsky Station in Moscow looked, from the air, like a cake decorated by an enthusiast. Green and white turrets. Pointed roofs. Gold trim where you might not expect it. The architect, Fyodor Shekhtel, had designed it in 1902 in a style called Russian Revival, which mostly meant looking like an old Russian wooden church but built of stone and three times the size.

Nádraží Jaroslavskij v Moskvě vypadalo z ptačí perspektivy jako dort ozdobený nadšencem. Zelené a bílé věžičky. Špičaté střechy. Zlaté ozdoby tam, kde byste je nečekali. Architekt Fjodor Šechtěl ho navrhl v roce 1902 ve stylu zvaném ruská obnova, což znamenalo, že to vypadalo jako starý ruský dřevěný kostel, ale postavený z kamene a třikrát větší.

Polly came in low through the city haze. Moscow in June was warm and bright, the long evenings of a northern summer just beginning. She circled the station once and landed on the iron canopy over the main entrance.

Polly se snesla nízko přes městský opar. Moskva v červnu byla teplá a jasná, dlouhé večery severního léta teprve začínaly. Obkroužila nádraží jednou a přistála na železné stříšce nad hlavním vchodem.

The Trans-Siberian Railway begins here. It runs east for 9,289 kilometres, the length of the entire Eurasian landmass, ending at Vladivostok on the Pacific. The line was completed in 1916. It is still the longest railway line in the world. The flagship train, the Rossiya, leaves Yaroslavsky Station every other day at one in the afternoon. It arrives in Vladivostok seven days, seven time zones, and one continent later.

Transsibiřská magistrála začíná právě zde. Táhne se na východ 9 289 kilometrů, po celé délce euroasijského kontinentu, a končí ve Vladivostoku na Pacifiku. Trať byla dokončena v roce 1916. Stále je to nejdelší železniční trať na světě. Vlajkový vlak, Rossija, odjíždí z nádraží Jaroslavskij každý druhý den ve 13 hodin. Do Vladivostoku dorazí o sedm dní, sedm časových pásem a jeden kontinent později.

Polly had a window seat. Or, more precisely, she had been promised a window berth in second class compartment 7, by a conductor who had taken one look at her glasses and her clipboard and decided, sensibly, that this was not his problem.

Polly měla místo u okna. Nebo přesněji řečeno, byla jí slíbená postel u okna ve druhé třídě, v kupé číslo 7, od průvodčího, který se na ni podíval, viděl její brýle a desky a rozumně usoudil, že to není jeho problém.

Her compartment was a small wood-panelled room with two upper and two lower bunks, a small folding table between them, and a heavy curtained window. Two of the bunks were already taken. One belonged to a quiet, retired woman in a beige cardigan, reading. The other belonged to a young man in his twenties with a beard and a laptop, who looked up, saw Polly, said "OK," and went back to typing.

Její kupé bylo malý pokoj obložený dřevem se dvěma horními a dvěma dolními lůžky, malým skládacím stolkem mezi nimi a těžkým závěsem na okně. Dvě lůžka už byla obsazená. Jedno patřilo tiché, penzionované ženě v béžovém svetru, která četla. Druhé patřilo mladému muži ve dvaceti s vousy a laptopem, který vzhlédl, uviděl Polly, řekl "OK" a vrátil se k psaní.

Polly hopped onto the table and looked out the window. The platform was full of motion. A family was hugging a son goodbye. A conductor was checking a clipboard in green ink. A samovar in the corner of the carriage hissed quietly.

Polly vyskočila na stolek a podívala se z okna. Nástupiště bylo plné pohybu. Rodina se loučila se synem. Průvodčí kontroloval desky zeleným inkoustem. Samovar v rohu vagónu tiše syčel.

At exactly one o'clock, the train moved.

Přesně v jednu hodinu se vlak pohnul.

It did not feel like a beginning. It felt like the conclusion of something that had been arranging itself for many years. The wheels found their rhythm in the first two minutes and held it. The platform slid away. The station became a shape against the sky. Then it was gone.

Nepřipadalo to jako začátek. Připadalo to jako závěr něčeho, co se uspořádávalo po mnoho let. Kola našla svůj rytmus během prvních dvou minut a držela ho. Nástupiště se odsunulo. Nádraží se stalo tvarem proti obloze. Pak zmizelo.

Within half an hour, Moscow had thinned to suburbs. Within an hour, the suburbs had thinned to dachas, small wooden summer houses with neat gardens. Within two hours, the dachas had thinned to forest. Polly looked at her glasses in the reflection of the window and tilted them straight against her beak.

Během půl hodiny se Moskva ztenčila na předměstí. Během hodiny se předměstí ztenčila na dače, malé dřevěné letní domky s upravenými zahradami. Během dvou hodin se dače ztenčily na les. Polly se podívala na své brýle v odrazu okna a narovnala je proti svému zobáku.

The quiet woman in the beige cardigan looked up from her book. "First time?" she said in careful English. Polly tilted her red head. The woman smiled. "It is a long way. Settle in."

Tichá žena v béžovém svetru vzhlédla od své knihy. "Poprvé?" řekla pečlivou angličtinou. Polly naklonila svou červenou hlavu. Žena se usmála. "Je to dlouhá cesta. Uvelebte se."